UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stalo se jednoho zimního večera, že jsem dostal chuť napsat recenzi na nějaké nové CD, ale zrovna jako na potvoru jsem si nic neopatřil. Plány na víkend s časem na recenzi nepočítaly, čili ani nebyl důvod běhat do půjčovny. Nicméně nakonec ten čas přeci jenom zbyl. Ale to je v kontextu tohoto článku asi nepodstatné. Přesto se nakonec jedno album našlo. Bohužel však ve mně vyvolalo dojem, že jde o další hřebík do rakve jednoho hudebního směru.
K hudbě této rakouské kapely jsem se dostal před pár lety a docela mě zaujala. Přiznávám, že v té době jsem měl na gothic metalový žánr poněkud méně kritický náhled než dnes. Pravděpodobně to bylo dáno tím, že jsem ještě nepsal pro Metalmanii a nebyl tak ovlivněn negativistickým názorem svých kolegů, kteří nesnáší cokoliv ohledně goth-metalového žánru (pravděpodobně ani redaktora na tento směr zaměřeného…) a nejspíš ohledně metalu obecně :-). Nyní již mohu s klidem říci, že DARKWELL byli špatní již od svých počátků.
Čímž nechci naznačit, že bych na tento směr zcela zanevřel, ale dostat se k DARKWELL dnes poprvé, tak si jich ani nevšimnu. DARKWELL představují přesně ten typ hudby, kdy je potřeba se zvýraznit pomocí image, protože pomocí hudby to asi nepůjde. Měl-li bych se vyjádřit k hudbě samotné, tak bych asi jenom opakoval svá slova z nedávné recenze na ELIS. Je to v podstatě na chlup stejné, devět nezáživných, nenápaditých písní bez jediného zajímavého motivu, bez jakékoliv myšlenky. Instrumentální dovednost hudebníků je špatná. Kytary drhnou to samé stále dokola, bubeník ve mně evokuje vzpomínku na rozhovor s pány Svěrákem a Smoljakem, kdy pravili (necituji): „…my jsme přemýšleli, jakou roli v orchestru má vlastně dirigent, on tam stojí, na nic nehraje a pouze ukazuje na ostatní hráče. (…) Nakonec jsme na to ale přišli, on se snaží uhodnout, který nástroj bude hrát!“. Podobný pocit mám z výkonu pana Neunera, on se snaží uhodnout, kdy do toho praštit. Navíc si po odchodu Alexandry do skupiny nabrali zcela nemožnou a pěvecky nevybavenou dívčinu. Kdyby po vzoru podobně nadané Angely alespoň přešla na growling…
Neumíme hrát? To nevadí, oblečeme se do černé barvy, budeme se tvářit smutně, drhnout pár akordů, přidáme několik rádoby dojemných klávesových hmatů a za mikrofon postavíme nějakou kamarádku. Pochybuji, že nám taková hudba má co říci, dnešní gothic metal žije z vyčerpaných témat.
Nechcete-li si zkazit dobrý vkus, tak se tomuto albu obloukem vyhněte.
2 / 10
Stephanie Luzie
- zpěv
Mathias Nussbaum
- kytara
Roland Wurzer
- basa
Raphael Lepuschitz
- klávesy
Moritz Neuner
- bicí
1. Fate Prisoner
2. Strange
3. Metatron
4. Crown of Thorn
5. The Machine
6. Hope Unborn
7. Nothingness
8. Far Cry
9. Last Chance
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.